Popis zámku

Původně renesanční zámek byl postaven v letech 1570-1603 za Michala Španovského z Lisova, nejvyššího písaře Království českého. V roce 1678 přešel do vlastnictví Františka Ferdinanda Küenburga, což byl říšský hrabě z Küenburgu, císařský komorník a kanovník v Salcburku a Passově, později arcibiskup pražský. Je pravděpodobné, že měl zájem na zhodnocení sídla, které bylo zřejmě jeho nejreprezentativnějším majetkem v Čechách. Založil zde například významnou knihovnu, doplňovanou po dalších 150 let jeho potomky (v roce 1947 byla knihovna odvezena, od roku 1958 umístěna v Muzeu knihy ve Žďáru nad Sázavou; v tu dobu měla knihovna 6196 svazků, z toho 92 jich bylo v rukopisech). Majetkem jeho rodu byl zámek až do roku 1945, kdy byl znárodněn. Za Küenburgů byl zámek přestavěn do dnešní barokní podoby. Menší úpravy proběhly ještě v 19. století ve stylu klasicismu.

Zámecká budova má čtyři křídla, uprostřed je obdélníkové nádvoří. Přední křídlo je jednopatrové, ostatní křídla dvoupatrová. Sedlové střechy bočních a zadního křídla jsou ve stejné výškové úrovni, střechy bočních křídel jsou v přední fasádě ukončeny valbami a střecha předního křídla k nim dobíhá v nižší úrovni. K zámku náleží i zámecká zahrada o rozloze cca 6700 m2, její hlavní část se nachází za zámkem. Další část původní zámecké zahrady patří obci (zahrada byla rozdělena v 50tých letech 20.stol.).

Během barokních přestaveb byla realizována dispozice přízemí se zachovalými vstupy, monumentální vstupním prostorem se zachovalou freskou na stropě, s navazujícím schodištěm v pravém nároží a se sálem předků v patře. V levém křídle navazovaly na sál hraběcí komnaty s kaplí. Do zadního křídla bylo vloženo nové tříramenné schodiště a za ním salla terena.

Zámek má 59 místností, je podsklepen asi ze 30 %. Zadní část zámku se původně využívala jako pivovar a sladovna. Dodnes se zde dochovalo mnoho unikátních historických prvků jako např. vyřezávaná starobylá vrata při hlavním vjezdu, umělecky provedený balkón, klenby všech podlaží, štuková a malovaná dekorace některých stěn a stropů, barokní dřevěné dveře apod.
V minulých letech došlo k částečné rekonstrukci, byla zrekonstruována celá střecha, hlavní sál (sál předků) + freska nad schodištěm a přední část fasády.

Na zámku je přivedena voda (z městské vodovodní sítě), plyn a elektřina. V zámeckém areálu se nachází studna, ale nevyužívaná.
Zámek je ve stavu před rekonstrukcí, prázdný.
Zámek tvoří spolu s vedle stojícím děkanským kostelem hlavní dominanty náměstí Mladé Vožice.

Celková plocha prodávaného pozemku činí 9818 m2.

Lokalita

Mladá Vožice leží v údolí řeky Blanice severovýchodně od Tábora, v Mladovožické pahorkatině, nazývané rovněž Holé vrchy. V okolí se nachází mnoho významných památek jako např. zřícenina hradu Šelmberg, zámek Vlašim, Skanzen Vysoký Chlumec, rozhledna Velký Blaník, Chýnovská jeskyně, hrad Kámen a další.

Historie

Václav Voračický z Paběnic nechal vystavět v městečku Mladá Vožice po r.1550 renesanční zámek, který je poprvé doložen v r.1579, kdy Vožici prodal císař Rudolf II. do dědičného držení Michalu Špánovskému z Lisova. Michalův syn Jáchym prodal zámek a městečko Vožici s pivovarem a vesnicemi Lhotkou a Janovem v r.1603 nejvyššímu vojenskému zásobovateli v Uhrách, Janu Bernardovi Fünfkircherovi z Fünfkircha. Jan Bernard byl za účast na stavovském povstání v r.1620 odsouzen k trestu smrti a ztrátě majetku. V r.1625 dostal milost a zemřel ve vězení na zbirožském hradě. Vožici prodala královská komora v r. 1623 císařskému generálu Donu Baltazaru de Marradasovi, od kterého ji koupila v r.1628 Veronika Přehořovská, Častolárová z Dlouhé Vsi. V r.1678 prodal rytíř Kryštof Karel Přehořovský z Kvasejovic vožické panství, ke kterému patřilo již dalších 21 vesnic, hraběti Františku Ferdinandu z Küenburgovi. Biskup Küenburg, od r.1710 pražský arcibiskup, panství rozšířil v letech 1681-1717 o dalších 10 vsí a dvě tvrze. Maxmilián Josef Küenburg započal s přestavbou renesančního zámku na čtyřkřídlý barokní zámek, jehož přestavba skončila v r.1734. Jižně a severně od zámku byl vybudován park. Za sedmileté války v letech 1756-1763 byl na zámku umístěn vojenský lazaret. V 19.stol. byly provedeny klasicistní úpravy. Vožice patřila Küenburgům až do r.1945, kdy jim byla konfiskována. Zámek byl v r.1948 upraven pro potřeby podniku KOH-I-NOOR. Roku 1989 prodal KOH-I-NOOR zámek akciové společnosti Dialog. Od té doby se zde vystřídalo několik soukromých majitelů.
Zdroj: www.turistika.cz